Historie

Jezdecké školy se vyvinuly během ve středověku ve vznikajících jízdárnách po Evropě. Navázaly na v knihách uložené poznatky řeckého vojevůdce Xenofonta (žil 430-353 př.n.l.).

Středověcí rytíři potřebovali vycvičené koně ovládané jednou rukou či nohama, protože v druhé ruce drželi meč. Koně se nesměli zaleknout válečné vřavy, dokonce se podíleli na boji naučeným vzpínáním a kopáním. To je učila např. Španělská jezdecká škola.

Později se jezdecké umění netýkalo přípravy koní a jezdců na válku, stalo se sportovním odvětvím. Jezdecké školy pak vyučovaly sedm prvků výskoků - figur (Airs), např. levada, courbette, capriole.

Historie jezdectví u nás

Počátek jezdeckého sportu je na českém území datován od založení jezdeckého spolku pražského Sokola v roce 1891. Hlavním přínosem jezdeckého spolku Sokola bylo zavedení jednotné tréninkové metodiky. Značný vliv na v té době formující se českou jezdeckou školu měla Armádní jezdecká škola a výcvikové středisko v Hodoníně.

Dvacátá léta 20. století sebou přinesla vznik Československé jezdecké společnosti, která zaštítila mnoho závodů na území Československa od roku 1923 dokonce se zahraniční účastí. Tento spolek se pak v roce 1927 stal členem Mezinárodní jezdecké společnosti FEI.